Jiří Lupoměch

Jako celoživotně aktivní sportovec jsem první příznaky nemoci začal pociťovat na podzim roku 2017 a
to lehkým třasem a úbytkem síly v pravé ruce. Až do května roku 2018 jsem tomu nevěnoval
pozornost. Jelikož však síla ubývala, objednal jsem se na vyšetření ke služebnimu neurologovi,který
však po několika měsících nedokázal diagnózu stanovit. Proto jsem následně navštívil neurologa v
nemocnici Na Homolce, kde byla po mnoha vyšetřeních v létě roku 2020 stanovena diagnóza ALS. I
přes to jsem v této době žádná výrazná omezení v běžném životě neřešil, naučil se používat levou
ruku, jen raketové sporty, kterým jsem se věnoval, jsem postupně ukončil, dále jsem však plaval a
jezdil na kole. V roce 2021 se nemoc přesunula i do levé ruky a zhruba po roce jsem již potřeboval u
některých činností asistenci. Nejhorším momentem však bylo jaro 2023, kdy se nemoc přesunula do
nohou a břišních svalů a z několika kilometrů, které jsem bez problémů ušel, se postupně staly stovky
a desítky metrů a tak jsem do práce došel naposledy v měsíci říjnu. Musel jsem i opustit poslední
větší pohyb a to jízdu na chytrém cyklotrenažéru, kde jsem jezdil virtuální trasy po celém světě a
měřil síly s ostatními. V současné době jsem již zcela závislý na péči rodiny, bez pomoci ujdu pár
kroků v předklonu, přičemž hrozí pád. Proto jsem si začátkem letošního roku pořídil mechanický i
elektrický vozík a máme nainstalovanou schodištovou sedačku, kterou se mohu dopravit do koupelny
a do přízemí ke vchodu rodinného domu, kde bydlím. Přes všechny tyto potíže však zůstávám v
kontaktu s přáteli, kolegy a známými, kteří mi nezištně pomáhají, a které vždy rád vidím. Jelikož píši
tento příběh s určitým předstihem, vůbec netuším, v jakém stavu budu připraven na plavání, pevně
však věřím, že ještě obuju ploutve a úspěšně se dostanu až do cíle. Tak mi držte pěsti a moc díky vám
všem za účast na dnešní charitativní akci.