Josef Abrahám

Jmenuji se Josef Abrahám a v březnu 2020 jsem začal mít pocit zadní rýmy, špatně se mi polykalo a občas jsem ztrácel hlas. Když jsem navštívil lékařku na ORL, myslela si, že mám alergickou reakci a napsala mi léky na alergii. Když se můj stav nezlepšoval, snažil jsem se vyhledat odborníka na  neurologii. Tam jsem absolvoval vyšetření na specializovaném pracovišti nemocnice Motol. Byl jsem aktivní člověk a plný energie. Jezdil jsem na kole, lyžoval, chodil na procházky a tančil….  V Motole jsem si 1.12.2020 vyslechl jen, že mám neléčitelnou nemoc a ať si užijí život dokud to jde. Později jsem se dozvěděl, že se jedná o nemoc ALS a první co mě napadlo, že na tuto nemoc zemřel Stanislav Gross. Zhroutil se mi svět, nevěděl jsem co dělat. Nechtěl jsem o této nemoci nic vědět. Moje manželka Milada nebyla stejného názoru a ta začala pátrat. Snažila se být alespoň o krok napřed před touto nemocí a připravit prostředí pro snadnější péči.  V červenci 2022 jsem musel již podstoupit operaci zvanou PEG, kdy došlo k připojení na umělou výživu. Sám jsem již nebyl schopen přijímat jídlo a pití ústy.

Bohužel se můj zdravotní stav stále zhoršoval, navštívil jsem i spánkovou laboratoř, ale testování se nepovedlo. Na konci roku 2022 jsem již nebyl schopen dýchat sám a proto jsem byl převezen do nemocnice Mladá Boleslav, kde jsem začátkem ledna podstoupil operaci a byl jsem připojen na umělou plicní ventilaci. Bohužel jsem ještě dostal těžký oboustranný zápal plic a byl jsem dlouhou dobu v umělém spánku. Lékaři manželce nedávali pomalu žádnou naději na zlepšení, ale celá rodina věřila, že to zvládnu a budeme mít možnost ještě nějaký čas být spolu. Chtěl jsem tu pro ní  i pro naše děti být.

Vše jsem opravdu zvládl a na konci ledna jsem byl propuštěn do následné péče v nemocnici Neratovice. Cesta po nemocnicích už byla opravdu dlouhá a tak jsem chtěl hlavně už co nejdříve odejít domů, abych mohl být se svou ženou. Moje žena dělala vše proto, abych mohl co nejdříve domu. Ke konci února 2023 se podařilo, přes různé komplikace opustit nemocnici a vrátit se domů. Věděl jsem, že to nebude ani pro jednoho lehká situace, ale vše se zvádlo a zhruba po 2 měsících i celkem ustálilo. Potřebuji mít nepřetržitý 24hodinový dozor, který mi zajišťuje moje žena.  Každý den k nám dochází sestřička z péče, která manželce pomáhá. Nebo je tu jako můj dozor, když si potřebuje manželka nakoupit, navštívit lékaře nebo vyřešit nějaké pracovní věci. Stále se snaží pracovat z domova, jelikož ji to umožnil její zaměstnavatel. 

 Přes sbírku Donio se nám podařilo vybrat nějaké finance, které manželka použila na závěsný systém, bez kterého by se mnou nemohla zůstat doma sama a který nám velmi ulehčuje život.  Ostatní peníze použila na pomůcky a rehabilitace, které si hradím sám. Díky fyzioterapeutovi Tomášovi, jsem dokázal tělo uzpůsobit, abych nemusel pořád ležet. Posadím se do vozíku a mohu ven nebo na výlet. Máme dva pejsky Quiny a Adélku. Quiný jsme si pořídili s manželkou ještě před tím, než nám do života vstoupila nemoc a protože jsme v roce 2023 měli 25. výročí svatby, přišlo k nám ještě jedno malé stvoření, a to Adélka. Jsou to po dětech, které s námi již nebydlí další naše zlatíčka co nás každý den baví.

V roce 2023  jsem podnikl se svou ženou pár výletů. Tím bych chtěl říci, že i přesto, že Vám je diagnostikována tato nebo jakákoliv jiná nemoc, není důvod se zavírat doma. Je jen třeba najít trochu odvahy a vydat se ven mezi lidi. Navštívil jsem několik zámeckých zahrad, divadlo, procházek přírodou a ostatní různá místa.